Učitel/ka I. třídy pro Budoucnost

Nová doba — žák spoluřídí své vzdělávání! Hledáme parťáka!

Co kdyby škola nebyla od toho, aby dítě jen naučila svět chápat — ale aby mu ho nepřestala chtít měnit?

Škola opravdu už není o tom, vést dítě ke správným odpovědím. Pokud učitel "zná" všechny ty odpovědi, je něco prostě špatně. Je potřeba přiznat si, že svět je složitější... a naší rolí je pomoci dětem hledat vlastní cestu. Bez frází. Skutečně to dopřát. I za cenu zdánlivé "drzosti". I za cenu náročné diverzifikovanosti.

Příkazy a přesně dané návody, co už de facto pozbyly smysl, nebudou pro generaci nejmladších lidí fungovat. Potřebují příležitost — být u toho, když vzniká něco nového. A taky důvěru - moci být tím inovátorem. V hodinách často přemýšlím, kdo koho vlastně učí víc. A za mne je to dobře. Učitel by se neměl stresovat přípravou na to, aby ho dítě nezaskočilo. Má si dopřát komfort radosti, že ho dítě něco nového naučilo.

Nejsem studnice moudrosti, jen nabízím cesty, pomáhám v náročných chvílích, dávám podporu při zdolávání nového, náročného.

Nechci poslušnost. Chci ohleduplnou zodpovědnost, promyšlenou argumentaci, kreativní akceschopnost. Snažím se vést nejmladší lidi k adaptabilitě, spolupráci, vstřícné domluvě. K uznání hodnoty druhých a skutečnému uznání sebe sama. Pomáhám jim najít to nejlepší v nich a dávám jim prostor to rozvíjet. Nechci je trápit standardy, jež je odrazují a mě deptají, pokud oni všechny nesplní (ano, je to trabl, jelikož na střední nějaký ten standard holt zvládnout musí. Ale ono se to vybalancovat dá. Vážně jo.

Odmítám brzdit ty, jež standardy předstihují, předpokládajíc, že tito budou klidně a spořádaně čekat - aby mi náhodou "nekomplikovali" práci.

Asi tak - Tabule je mrtvá. Ať žije život!

Ten nečlení úlohy podle předmětů a nezvoní po 45 minutách.

Nevidím smysl v desítkách dokonale vyplněných cvičeních a úhledně zarovnaných textech v sešitech, kde moře podtržené chce pan učitel, červeně podržené paní zástupkyně, žlutě podržené potřebuje vychovatelka a dítě z toho má jen fajfku nebo křížek (abych si mohla odškrknout, že coby učitelka mám dnes splněno).

Nechci do žádného člověka nasoukat všemožné (mnou, či institucí schválené) informace do foroty a „pro jistotu“. Budoucnost není o jistotě. Učím tak, aby svět a každodenní dění v něm dávalo smysl — pro ně, pro jejich budoucnost, pro jejich životy. A to už TEĎ.

Klidně bez sešitu, bez červených škrkanců, u potoka, v muzeu, na výletě, při přípravě společné akce...

Tím vůbec nerezignuji na obsah - s obsahy, informacemi naše mysl operuje. Jen volím cestu s více křižovatkami, větší autonomií, silnější důvěrou - a podle mé zkušenosti - vyšší výtěžností, dopadem.

Potřebuji parťáky - učitele/průvodce, kteří uznávají hodnotu osobnosti — byť je jí 8 — a berou ji vážně. Kteří řeší věci s nadhledem a předkládají otázky, možnosti, pomáhají sdílet, vzájemně se učit, tolerovat se, řešit drobná i větší úskalí, překážky.

Věřím, že vzdělávání má být dobrodružství. Věřím, že omyly jsou součástí objevů. Věřím, že člověk v 7, 11, 18, 50... potřebuje prostor k vlastním pokusům, radostem i omylům.

Pojď mi, prosím, pomoci.

Jestli si myslíš, že změna nepřichází slovy, dej o sobě, prosím, vědět. Jeden bláznivý nápad může změnit dětský svět.

Mgr. Marta Kolínská

#učitel #průvodce #childrenagency #STEAM #IBL #zškošinova #Brno #EducationForFuture #InnovativeTeaching